Nejrychlejší pomoc Adjustačními ponožkami trvala 20 minut, říká fyzioterapeutka Mgr. Veronika Kristková
Mgr. Veronika Kristková je zakladatelkou a hlavní fyzioterapeutkou společnosti Fyzio Beskyd. Ve své praxi se zaměřuje zejména na problematiku nohou a poruch chůze u dětí i dospělých. Zároveň působí jako Fyzio Mentor, kdy pomáhá ostatním fyzioterapeutům zřídit si vlastní praxi. Pořádá konferenci Dítě v pohybu, která se koná již 5.-6. října v Hotelu Freud, v Ostravici a které jsme partnerem. Proto nastala ideální doba vyzpovídat paní Kristkovou v dalším z našich rozhovorů. V rozhovoru dojde samozřejmě i na Adjustky®.
Jak jste začala svou kariéru jako fyzioterapeutka a co Vás přivedlo k této profesi? Čemu všemu se věnujete?
Od dětství bylo mým snem pracovat ve zdravotnictví. Už jako dítě jsem operovala plyšáky a panenky, měřila jim teplotu a píchala injekce. Velmi mě v tomto směru ovlivnil můj otec, který je lékař – neurolog. Chtěla jsem být lékařkou a pracovat v nemocnici jako on. Po dvou neúspěšných pokusech o přijetí na vysokou školu v oboru všeobecné lékařství jsem se rozhodla studovat biofyziku a fyzikální chemii na Ostravské univerzitě. V posledním ročníku jsem ale nesložila zkoušku z jaderné a atomové fyziky a musela jsem si studium o rok prodloužit.
Chtěla jsem ještě zůstat na univerzitě, a proto jsem si podala přihlášku na obor Fyzioterapie a léčebná rehabilitace, který byl tehdy na Ostravské univerzitě celkem mladým oborem. Vystudovala jsem bakalářský stupeň a po asi třech letech praxe ve Fakultní nemocnici v Ostravě jsem na jedné konferenci, kde jsem přednášela, dostala nabídku pracovat ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Nabídku jsem přijala a při studiu si na Univerzitě Palackého dodělala magisterský titul.
Vždy mě zajímalo téma lidské chůze a nohou. Jako fyzioterapeut jsem začínala pracovat převážně s dospělými po cévních mozkových příhodách a s jinými neurologickými problémy. Poté, co jsem se přestěhovala za partnerem do Janských lázní v Krkonoších, jsem se začala více zaobírat dětskou problematikou, zejména dětmi s neurovývojovými vadami.
Když jsme se vrátili na Severní Moravu, založili jsme si vlastní firmu a tento rok slavíme deset let samostatné existence. Dnes nás ve firmě pracuje šest a každý se orientuje na něco trochu jiného. Já osobně se v současné době stále věnuji především nohám a chůzi. Specializuji se především na závažnější neurologické a ortopedické vady a specifické poruchy chůze. V praxi se ke mně dostanou skutečně závažné stavy. Spolupracuji proto s několika skvělými odborníky – ortopedy, neurology a ortoprotetikem, abychom mohli klientům poskytnout skutečně komplexní péči.
Můžete nám říct více o konferenci Dítě v pohybu, kterou pořádáte na 5.-6. října? Jaký je hlavní cíl této konference a jaká máte očekávání?
Hlavním cílem konference je přitáhnout pozornost odborníků k pohybu dětí. Snažíme se na pohyb nahlédnout z mnoha různých úhlů pohledu mnoha různých profesí. Je to téma, o kterém mnoho lidí rádo mluví, ale máme pocit, že vše vždy vyšumí do ztracena.
My se snažíme naší konferencí nejen poukázat na obrovský význam pohybu u dětí a mladistvých, ale také uvést příklady z praxe, které by měly ostatní odborníky inspirovat. Chceme ukázat, že pohyb je významným prvkem nejen u dětí neurologicky a ortopedicky zdravých, ale také (a zejména) u dětí s nějakou formou hendikepu. I děti s nějakým velkým problémem či poruchou v oblasti pohybového aparátu by měly pravidelně sportovat. Na konferenci se proto můžete setkat s odborníky z mnoha oborů počínaje fyzioterapeuty a lékaři, ale také s trenéry, ergoterapeutkou, psychologem a zástupci pacientských organizací. Jedním z přednášejících je i náš dlouholetý dětský klient, který neměl úplně ideální start do života, narodil se velmi předčasně, a přesto všechno dnes aktivně sportuje a to dokonce na vysoké úrovni. Určitě bude zajímavé vyslechnout si jeho pohled na sport.
Na odbornou konferenci navazuje stejnojmenný festival. Pro koho je určený a nakolik souvisí s konferencí?
Festival je určen primárně pro laiky – rodiny s dětmi. Jsme toho názoru, že základní a nejpevnější pohybové návyky získává dítě v rámci rodiny, protože děti se učí nápodobou. A pokud jej k pohybu nevedou a nepodporují hlavně rodiče, mají odborníci trochu obtížnější úlohu. Chceme tedy rodičům ukázat, že pravidelný pohyb do života patří a nemusí to být vždy velká věda. Chceme rodinám přiblížit pohyb hravou formou, inspirovat je a hlavně rodiče vtáhnout a zapojit do společného pohybu. Protože jak už jsem řekla, základ je v rodině.
Festival navazuje na konferenci, budou zde přednášet kolegyně a kolegové, kteří také mají co sdělit, a mě těší zájem i mnoha odborníků – kolegů o tuto akci. Věřím, že i oni zde mohou načerpat spoustu informací a třeba i inspirace pro svou praxi.
Jak moc podle Vás ovlivnila pandemie COVID-19 pohyb u dětí? A jak v tomto ohledu nahlížíte na moderní technologie a digitální zařízení (tablety, telefony, televize…), které jsou nedílnou součástí života celé řady dětí již od útlého věku?
Skvělá otázka. COVID-19 a jeho vliv na pohybovou aktivitu dětí je dokonce jednou z přednášek, které mohou účastníci vyslechnout na naší konferenci. Sama jsem na ni velmi zvědavá, protože pandemie COVID-19 dle mého názoru odkryla problém, který tady kvasil celá léta. A sice to, že dětem ve velké míře pohyb v životě chybí. Skutečnou pandemií je inaktivita a s ní spojené všechny následky, které nás a náš zdravotní systém ve výsledku stojí mnoho peněz. Je prokázáno, že nedostatek přiměřené pohybové aktivity je jedním z negativních faktorů podílejících se na vzniku a rozvoji mnoha civilizačních onemocnění.
A tady se opět vracím k významu a vlivu rodiny a působení rodičů na děti. Nikdo jiný to totiž za nás neudělá. A není to o množství sportovních kroužků, do kterých dítě nahlásíme.
Mnohdy stačí „obyčejný“ výlet do hor místo courání po obchoďáku, chůze pěšky místo jízdy autem, jednoduché hry typu na honěnou, schovávaná a podobně. Pokud dítě uvidí, že rodič pravidelně cvičí (a stačí opravdu deset patnáct minut denně), lépe přijme pohyb jako nedílnou součást života.
Dostupnost moderních technologií bych primárně nevinila z toho, že se děti nehýbou. Měli bychom si uvědomit, že jsou to jen nástroje a na nás je, jak je používáme. Je trochu alibismus vše svalovat na neustálou přítomnost a dostupnost mobilních telefonů a tabletů. Zamysleme se sami nad sebou. Co naše děti vidí častěji? Rodiče v pohybu nebo vsedě s mobilem v ruce?
Jaké jsou nejčastější chyby, které rodiče dělají v rámci pohybového vývoje svých dětí, a jak by se jim měli vyhnout?
Jsem přesvědčená, že naprostá většina rodičů dělá v průběhu vývoje svých dětí to, co v daný moment umí nejlépe, a všichni si přejí, aby se dítě vyvíjelo správně a bylo zdravé. Všichni děláme občas chyby a i to k životu patří. Důležité je poučit se z nich a nevrstvit je, protože pohybové problémy jsou multifaktoriální záležitostí. Skutečně málokdy vznikne problém jen působením jedné negativní věci.
Nerada rodiče straším, to podle mě nemá žádný dlouhodobý efekt. Vždy jim v ordinaci vysvětluji, aby si pohybový vývoj svých dětí představili jako neustálé balancování dvou misek vah. A aby přidávali spíše ta pozitiva, jako je například dostatek pestrého pohybu a vhodná obuv. A pokud vidí nějaký problém, aby zbytečně nečekali a vyhledali odborníka-dětského fyzioterapeuta raději dříve, než se nekvalitní vzor zafixuje. Nejsem zastáncem vyčkávacího přístupu a vím, že zkušený dětský fyzioterapeut dovede poradit rodičům s mnoha záležitostmi. Čím dříve začnou cokoliv řešit, tím méně je to bude stát energie, času, úsilí a mnohdy i peněz.
Adjustační ponožky® máte odzkoušené. Jaké přínosy vidíte osobně v jejich nošení? Používáte je i v rámci své praxe? Vybavíte si nějaký příběh, kdy měly Adjustky® pozitivní vliv na pacienta?
Adjustační ponožky používám už mnoho let a nedám na ně dopustit. Sama si je beru vždy, když cítím, že jsou moje nohy unavené po nějakém větším a delším výkonu, nebo tam, kde mám nohu v průběhu sportu omezenou pevnou botou, která je na daný sport potřeba – klasicky lyžáky a teď nově třeba inline brusle. Adjustační ponožky mi v tomto ohledu pomáhají s regenerací.
U svých klientů je doporučuji velké části dospělých, kteří ke mně přichází konzultovat stav svých nohou. A to spektrum využití je opravdu široké. Skvělé jsou u terapie vbočených palců (hallux valgus), přetížení příčné klenby a bolestí kdekoliv v oblasti plosek a nártu, u pocitů těžkých a oteklých nohou, u žen v těhotenství, kterým se mění nohy, u sportovců v rámci regenerace.
Nejrychlejší efekt, který jsem s Adjustačními ponožkami zažila, byl případ, kdy jsem paní, která řešila bolesti v oblasti nártu vzniklé přetížením příčné klenby po těhotenství, poradila Adjustační ponožky jako první pomoc. Paní mi asi po dvaceti minutách psala, že je bolest pryč a nemusela si vzít žádné léky. Toto byla opravdu rychlost, která překvapila i mě :)
Jak vidíte využití Adjustačních ponožek v péči o dětské nohy?
Od doby, kdy jste zavedli dětskou řadu, doporučuji Adjustační ponožky i u dětí, například tam, kde má dítě různě zdeformované prstíky nebo u mladých sportovců – typicky lezci, plavci, gymnastky, hokejisti, fotbalisti – všichni ti, kteří mají nohy sportem přetěžované nebo je v průběhu sportu musí zavírat do pevné obuvi nezbytné pro dobrý výkon v daném sportu. Případně ti, kteří provozují sport s tvrdými dopady a doskoky. Adjustační ponožky velmi pomáhají regeneraci a jsou skvělou kompenzací.
Co byste poradila rodičům, kteří se snaží zajistit zdravý vývoj nohou svých dětí?
Už to, že se rodiče o nohy svých dětí aktivně zajímají, považuji za velice přínosné. Jak už jsem zmínila, ve fyzioterapii platí, že raději dříve nežli později a každý rozumný fyzioterapeut vám řekne, že nejlepší je prevence. Ono řešit jakýkoliv problém na těle a pohybu už je většinou běh na dlouhou trať. Takže za mě bych rodičům určitě doporučila, aby se dětem na nožky koukali, ale ne ve stoje, ale v dynamice, v jakékoliv běžné aktivitě – skoky, běh, dřep… A aby přišli, jakmile se jim něco nezdá, ať už je to nějaká asymetrická pozice nohou, krčení prstů, vpadlé kotníky, vtáčení či vytáčení špiček, chůze po špičkách a v podstatě jakákoliv odchylka nebo zvláštnost kdekoliv na těle a v pohybu. Dobrý fyzioterapeut si stejně dítě vyšetří celkově.
Co se týče vývoje nohou, určitě doporučuji rodičům, aby dbali na různorodý terén, ve kterém se dítě pohybuje. Samozřejmě nejlepší a nejpřirozenější je pohyb venku, ale i doma můžou rodiče dětem zajistit variabilní terén – například použít různé stimulační koberce, ortopedické dlaždice, senzorické polštářky a spol. Dítě jednak získá různorodost vjemů, ale také budou nožky donuceny pracovat.
Kapitola sama pro sebe jsou pak boty. Ty by měly nohám umožnit aktivně pracovat, neměly by je omezovat a nějak nápadně měnit chůzi.
Další doporučení se týká pohybu obecně a tady platí obou okřídlené „všeho s mírou“. Dítě by mělo být zatěžováno pohybem přiměřeně věku. Ani ne moc, ani ne málo. Bohužel v praxi vídáme spíše dva zcela opačné extrémy. V ordinaci se mi schází buď děti, které se skutečně skoro vůbec nehýbou, rodiče je všude dovezou, ony pak většinou tráví čas u PC, mobilu nebo televize a největší společná zábava je několikahodinová procházka po shopping parku.
A pak tady máme skupinu mladých sportovců, kteří jsou svými trenéry (a někdy i rodiči) přetěžováni jednostranným nebo asymetrickým sportem. Tyto děti jsou pak náchylnější ke zraněním, ztrácí motivaci a co více, ztrácí radost z pohybu. Oba extrémy jsou špatně a je jedním z cílů konference i festivalu toto změnit. Držte nám palce, ať se to povede.
___
Paní Veronice Kristkové moc děkujeme za obsáhlý a hodnotný rozhovor a přejeme jí a celému jejímu týmu, ať se konference Dítě v pohybu a následný stejnojmenný festival vydaří. Sami se tam moc těšíme.
Pokud se chcete i vy dozvědět něco více o tématu Dítě v pohybu, festival se koná 7. října v Hotelu Freud, který se nachází v Ostravici.
Fotografie: archiv Veroniky Kristkové, IG: fyziobeskyd_edu