Preventivní kontrola zdraví dětí se stává trendem, říká fyzioterapeutka Iva Mikšlová

Iva Mikšlová pracuje ve FyzioBarborka, rehabilitační ambulanci v Brně specializující se na děti, dospělé, sportovce a urogynekologickou problematiku. V příjemném rozhovoru jsme si popovídali o její praxi, ve které se věnuje převážně dětem, o certifikaci Baby Bobath, o nejčastějších vývojových problémech dětí, ale došlo i na rady a tipy pro rodiče a také na zkušenosti s Adjustačními ponožkami. 

Bc. Iva Mikšlová

Iva Mikšlová vystudovala strojní průmyslovku a poté obor diplomovaný fyzioterapeut na vyšší odborné škole. Následně dva roky pracovala ve stacionáři pro tělesně a mentálně postižené děti. Poté se rozhodla prohloubit vědomosti na LF Brno. 

Po ukončení studia pracovala v Brně v dětské nemocnici a po mateřské dovolené nastoupila na rehabilitační ambulanci FyzioBarborka, kde pracuje do současnosti. Kromě své práce ji baví němčina, angličtina a jejím velkým koníčkem je rovněž kynologie. 

Můžete nám říct více o své fyzio praxi a o tom, proč jste se rozhodla věnovat se práci s dětmi?

Fyzioterapeutkou jsem chtěla být asi už odjakživa, nepamatuji si nic jiného, že by přicházelo v úvahu. Možná tomu přispělo i to, že když mi byly asi tři roky, moje maminka měla problémy s kolenem. Chodila na rehabilitaci a já jsem tam vždy byla s ní a všechno poctivě cvičila. 

Od patnácti let jsem trénovala děti v Sokole sportovní gymnastiku a atletiku a teď si uvědomuji, že vlastně skoro všechny praxe během studií jsem absolvovala na dětských odděleních Janské Lázně - Vesna, Kociánka, Dětská nemocnice FN Brno… Prostě jsem asi cítila, že to tak má být.

Jste certifikovaným Baby Bobath terapeutem. V terapii využíváte také prvky kraniosakrální terapie či neurovývojové stimulace. Můžete nám o tom říct více? 

Nejdříve jsem absolvovala kurz Bobath koncept v pediatrické praxi, ale stále častěji jsem měla ve svých rukou menší a menší dětičky. Takže volba dodělat si specializaci i na novorozence a předčasně narozená miminka byla jasná. Baby Bobath kurz jsem absolvovala jak v Žilině, kde školí Izraelský tým, tak po pěti letech i v Ostravě, kde školí Česko-polsko-řecký tým. Na BB konceptu se mi líbí hlavně přesah i do logopedické a ergoterapeutické péče s prvky senzomotorické integrace. Tuto pestrost miluji.

Zkušenostmi s kraniosakrální terapií jsem získala další směr péče o nejmenší děti převážně s blokádou v oblasti krční páteře, poporodními traumaty různých charakterů, s predilekcí, asymetrií a dalšími. Neurovývojová rehabilitace nám ukazuje úplně jiné myšlení v terapii, kde se snažíme integrovat přetrvávající primitivní reflexy do motoriky dítěte.

Jaké jsou nejčastější situace nebo problémy, se kterými se setkáváte ve své praxi?

V mé praxi je nejvíce dětí v kojeneckém věku, většinou s nepostupujícím psychomotorickým vývojem, s predilekcí, polohové vady nožek a zvyšuje se počet dětí se senzorickými problémy, ale i různými syndromy. Velkým trendem nyní je i preventivní kontrola dětí na žádost rodičů.

Jaký vliv má podle vás fyzioterapie na vývoj dětí od narození do dospělosti a jaká je role rodičů v tomto procesu?

Vliv je samozřejmě veliký. Když mám studenty na stáži, vždycky jim vysvětluji, že ten problém, který znají u dospělých klientů, se s nimi táhne už z kojeneckého věku. A ukazuji jim to na příkladech.

Rodiče jsou našimi partnery. Musí mít ve mně důvěru a já zase v ně. Pomůžu jejich dítěti co nejideálněji projít psychomotorickým vývojem. Jsem jim i podporou a průvodcem dalšími  možnostmi péče v případě komplikovanějších diagnóz.

Co byste poradila rodičům, kteří hledají podporu pro své děti v oblasti fyzioterapie, zejména pokud jde o preventivní péči?

Příliš sečtělí rodiče se někdy moc stresují. Ale zase neinformovat se vůbec také nevidím jako ideální. Vhodné vidím nastudovat si základní manipulaci, vědět o meznících v dětském vývoji a také vědět, že nemusí být dosaženy úplně přesně. Důležité je uvědomit si, že dítě se do jednoho roku vyvíjí zcela symetricky, takže pokud se jim něco nezdá, tak konzultovat s pediatrem, popřípadě s fyzioterapeutem.

Jaká byla vaše první zkušenost s Adjustačními ponožkami a co vás přivedlo k rozhodnutí je vyzkoušet?

O Adjustačních ponožkách už vím dlouho, hlavně ze sociálních sítí. Hrozně jsem si přála je vyzkoušet. Díky 1. konferenci Dítě v pohybu jsem měla tu možnost si je jednoduše osobně koupit, vyzkoušet, pravidelně používat.

V čem vidíte jejich hlavní přínosy?

Jelikož předcvičuji Powerjogu a věnuji se tam i chodidlu (děláme jógu nohy), tak mi tato možnost připadá ideální. Adjustky mám pořád po ruce. Ohromně relaxační pro mě je si lehnout do postele, dát je na nohy a číst si na chvíli knížku. Takže jednoduše nikam nemusím chodit a pravidelně se mohu věnovat svému chodidlu. Nezbytné ale k tomu je si také přidat aktivní zapojení nohy.

Moje klientela zatím tyto ponožky nenosí, ale už v předškolním věku můžeme mnohdy vidět neideální nastavení chodidla. Následně vlivem zátěže jsou nohy přetížené až bolavé, což může vést ke vzniku různých deformit. Mám také zkušenost od mých kamarádů a kolegů. Efekt pociťují zejména klienti, kteří mají funkční problém nebo začínající obtíže. Nošení Adjustek pak pro ně představuje úlevu a příjemné uvolnění nohou.

Fotografie: archiv Ivy Mikšlové, FB: Fyzio Barborka