Jak k regeneraci nohou přistupují české florbalové naděje Radka a Simona Korbelářovy?

Sestry Korbelářovy zná bezpochyby celá česká florbalová veřejnost. Ale i mnoho lidí mimo ni. Nadějné florbalistky Radku a Simonu spojuje láska ke sportu, ale také píle a chuť se neustále posouvat. Tvrdá dřina má ale dopad i na celé tělo, o které je třeba se starat. Jak vypadá jejich tréninkový proces, dá se florbalem v ČR živit a jak se staví k regeneraci celého těla a především nohou? O tom a mnohém dalším jsme si popovídali v našem rozhovoru. 

Jak vypadá týdenní tréninkový proces florbalistek na nejvyšší úrovni?

Momentálně se nacházíme ve fázi letní přípravy, takže převažují kondiční a silové tréninky. Posilovnu absolvujeme 3x týdně s naším kondičním trenérem a dále 2x týdně dojíždíme do Prahy do Střešovic na týmové herní tréninky. Každý týden také absolvujeme blok běžeckého tréninku a individuální dovednostní tréninky.

V samotné sezóně, která trvá od září do dubna, pak samozřejmě přibývají florbalové tréninky a víkendové zápasy.

Dá se ženským florbalem v ČR vůbec živit? Jaká je u nás situace oproti zahraničí? Dá se skloubit se studiem?

V České republice se zatím florbalem bohužel uživit nedá. Ale v zahraničí jsou vyhlídky trochu jiné – tam se to dá zkombinovat např. s prací na poloviční úvazek. Ale v české nejvyšší ženské soutěži nelze pomýšlet ani na tyto poloprofesionální podmínky.

Studium a sport se skloubit dají. Chce to jen lépe si naplánovat čas a umět rozložit síly mezi tréninky a školu. Florbal je v ČR na úrovni amatérského sportu a tak florbalisté musejí přemýšlet jako ostatní nesportovci, a tudíž si musejí vybrat i povolání, které je zaopatří.

Která část těla dostává při florbale nejvíce zabrat? Co obuv? V čem hrajete?

Při florbalu dostávají asi nejvíce zabrat klouby dolních končetin, zejména kolena a kotníky. To je způsobené rychlostí sportu, kde hráči často a náhle mění směr pohybu. My osobně boty hodně rychle opotřebujeme, a tak je pro nás zásadní mít několik párů sálovek na sezónu. S tímhle konkrétně máme bohaté zkušenosti a vyplácí se nám investovat peníze do kvalitní obuvi, než aby trpěly naše nohy klidně i 4 hodiny denně v nevhodné botě.

Jak vypadá vaše regenerace po tréninku či zápase? 

Nejvíce dbáme na základní věci, jako je kvalitní spánek, vyvážená strava a důležitá jsou pro nás kompenzační cvičení, jelikož je florbal jednostranný sport.

Jak dlouho a jak pravidelně nosíte Adjustky? V čem vám nejvíce pomáhají?

Adjustační ponožky používáme už přes rok a je to pro nás velký game changer, co se týče regenerace a zdraví nohou. Ponožky jsme začínaly nosit zpočátku na pár minut denně, ale postupně jsme se dostaly i k celonočnímu používání. Velkou výhodou téhle regenerační pomůcky je to, že ji člověk může využít prakticky kdykoliv, když má čas „hodit si nohy nahoru". My je například využíváme i během dlouhých cest z tréninků nebo ze zápasů. Jejich pravidelné užívání nám pomohlo s léčbou únavové zlomeniny zánártní kosti nebo třeba ulevilo od patních ostruh.

Co dalšího děláte pro své nohy?

Obecně se snažíme co nejvíce chodit bosy. Simča si nedávno pořídila barefooty. Dále také roky praktikujeme otužování, které má super účinky.

Doporučily byste Adjustační ponožky i dalším sportovcům? Proč?

Adjustky bychom doporučily nejen sportovcům, ale i ostatním lidem, kteří celý den stojí na nohách a zatěžují svoje nohy.

Myslíme si, že tyto ponožky zatím nemá ve své „regenerační výbavě" moc lidí a ve sportovním prostředí ještě nejsou tak známé. Ale jedná se o pomůcku, která může posunout proces regenerace a odpočinku na novou úroveň a to s minimálním úsilím.

Na závěr nám prosím povězte, jaké jsou vaše sportovní cíle?

Ráďa: Ráda bych dosáhla co nejvíce možných florbalových úspěchů, jak to jen půjde. Ať už to je sen vyhrát českou Extraligu, nebo zahrát si v prestižní švédské lize. Ale hlavně chci hrát florbal, jak nejdéle to půjde.

Simča: Já florbal dělám jednoduše kvůli tomu, že mě hrozně baví. A to je i můj cíl do budoucna. Když člověk dělá to, co miluje a pracuje na tom, tak se pak i nějaký ten úspěch zaručeně dostaví.

Oběma mladým dámám moc děkujeme za příjemný rozhovor a přejeme jim mnoho florbalových i životních úspěchů, hodně zdraví a hlavně ať i nadále dělají to, co je baví.

Fotografie: archiv sester Korbelářových